Čím lepší máme náladu, tím ochotnější jsme druhým pomáhat. To je závěr několika psychologických bádání zabývajících se altruismem. Navzdory obecnému mínění neplatí, že někteří lidé jsou štědřejší a druzí skoupí. Jsou pouze více či méně ovlivněni svou náladou. Altruismus není jen výhradně lidskou, humánní či morální vlastností (lze jej pozorovat i v chování jiných živočišných druhů), ale odpovídá několika základním principům společenského života. Čím anonymnější je naše okolí, tím menší je předpoklad, že někomu pomůžeme. To je ona známá nevšímavost velkých měst. A čím častěji kolem sebe uvidíme nápomocné vztahy, tím spontánnější bude naše vlastní štědrost. To je tajemství úspěchu televizních pořadů. Ve skutečnosti však vyplývá nejpodstatnější varianta naší altruistické „schopnosti“ z naší nálady: čím více se cítíme ve své kůži, tím ochotnější jsme vyrazit někomu na pomoc.
A jakmile pocítíme, že chování, jímž jsme někomu pomohli, nám přináší také uspokojení, snadno pochopíme čarovný kruh, do nějž se vryly štěstí a altruismus.