web_L.jpg

Muzeum z pokoje

 

Muzeum z pokoje

 

Pracovní listy s edukačními aktivitami vycházejícími ze sbírek Muzea umění Olomouc aneb

Vytvořte si malé muzeum přímo ve svém pokoji!

Naše výukové materiály jsou plně v souladu s RVP!
Obsahově spadají do vzdělávací oblasti
Umění a kultura a staví na principech objektového učení.

Máte rádi muzea? My ano a moc! Mrzí nás, že jsou nyní zavřená... Ale: věřili byste, že zajímavé muzeum si můžete zařídit také doma? Jak? Můžete je vytvořit z napohled úplně běžných věcí. Věci okolo nás totiž nejsou vůbec obyčejné, jak si někdy myslíme. Často pro nás mají hlubší význam, protože si s nimi spojujeme určitou osobu, událost nebo vzpomínku. A díky tomu jim přisuzujeme výjimečnou roli podobně jako sbírkovým předmětům v muzeu. Proto také tyto věci schraňujeme v bezpečí vystavené na poličce, ve vitríně či tajné skrýši. Tyto věci k nám patří, představují pouto s něčím pro nás důležitým. Tak hurá do toho! Pojďme z těchto věcí vytvořit svoje malé soukromé muzeum!

 

 

9. 11. 2020

Když nemohou návštěvníci do muzea, musí muzeum k návštěvníkům. Na této myšlence jsme postavili muzejní nový cyklus výtvarného tvoření na doma. Vznikl ve spolupráci s kolegy a kolegyněmi z Muzea umění Olomouc a ponese název Muzeum z pokoje. 

„Náměty ve formě přitažlivě graficky připravených pracovních listů budeme souběžně publikovat na webu Muzea umění a internetové stránce Bez názvu. Nedatováno, která vznikla jako metodická podpora výtvarných, muzejních a galerijních pedagogů a také všech zájemců o výtvarnou tvorbu s dětmi a mládeží,“ říká Marek Šobáň, vedoucí edukačního oddělení MUO.

 

Od pondělí 9. 11. 2020 přibude na stránce www.nedatovano.cz nová záložka nazvaná Muzeum z pokoje. Právě její vznik lektoři podnítili, protože bude představovat edukační aktivity vycházející z výtvarných děl obsažených především ve stálých expozicích Muzea umění. „Na stručné informace o exponátech navážou jednoduché návody na domácí tvorbu dětí a dospělých,“ uvádí autor scénáře prvního pracovního listu Marek Šobáň. „Pokud se zájemci do práce zapojí, mohou si vytvořit malé muzeum přímo ve svém pokoji. A zároveň také, z pohodlí vlastního pokoje, naše muzeum alespoň symbolicky navštíví,“ objasňuje název projektu Šobáň.

Grafickou úpravu zveřejňovaných materiálů si vzala opět pod patronát ilustrátorka a animátorka Pavla Baštanová. Zájemci najdou novinky na stránkách www.nedatovano.czwww.muo.cz každé pondělí. Zážitek ze setkání s uměleckými díly mohou lidé umocnit prostřednictvím virtuálních prohlídek stálých expozic Ke slávě a chvále II. a Století relativity.

Neobyčejné významy obyčejných věcí
Muzeum z pokoje

Za obrazem, který si nyní podrobněji představíme, bychom se v normálních časech vypravili do stálé expozice Arcidiecézního muzea. Namaloval ho barokní malíř Martin Antonín Lublinský a jmenuje se Mystické zasnoubení sv. Kateřiny Alexandrijské.

Obraz můžete najít v expozice Ke slávě a chvále II. v Arcidiecézním muzeu Olomouc.

Malba znázorňuje snový výjev z legendy o svaté Kateřině Alexandrijské. Světice v růžovém rouchu klečí před trůnem, na kterém je usazený Kristus, její tajuplný snoubenec. Ten jí navléká zásnubní prsten. Zobrazené situaci přihlížejí andělé a mučedníci. V pravém spodním rohu obrazu jsou znázorněny atributy sv. Kateřiny – zbytky ozubeného kola a meč. Jsou to nástroje jejího umučení.

TIP!

Obraz, jímž se budeme volně inspirovat, můžete najít v expozici "Ke slávě a chvále II." v Arcidiecézním muzeu Olomouc. Na obraze vidíme svatou Kateřinu Alexandrijskou.

Zjistěte si víc o příběhu této světice a o legendě, jež provází její život a smrt! Více se můžete o sv. Kateřině dozvědět např. na Wikipedii.

Martin Antonín Lublinský (1636 Lešnice –1690 Olomouc), Mystické zasnoubení sv. Kateřiny Alexandrijské,
1675, olej na plátně

V návazném tvořivém úkolu se zamyslíme nad předměty, které pro nás osobně něco důležitého znamenají, protože je máme spojené s nevšední událostí, člověkem či místem. Určitě nějaký takový někde doma také máte.

Přemýšlejte a tvořte!

Odpoutejme se nyní v krátké úvaze od mnohdy velmi dramatických příběhů svatých a světic.

Každý z nás by nejspíš věděl o předmětu, který vnímáme trochu jinak, než ty ostatní. Může jít o úplně obyčejnou věc, ale tím, že s ní máme spojenu určitou osobu, událost nebo vzpomínku, jí přisuzujeme výjimečnou roli. Schraňujeme ji proto v bezpečí vystavenou na poličce, ve vitríně či tajné skrýši. Ta věc k nám patří, protože představuje pouto s něčím pro nás důležitým. Pokud by i ostatní znali příběh s věcí spojený, mohla by se stát za jistých okolností i zhmotnělou vzpomínkou na nás samotné. Třeba když bychom na delší dobu odcestovali pryč. Nám teď do určité míry splní roli „atributu“.

​1. Popřemýšlejte a vyberte ze svých věcí předmět, který je pro vás důležitý. Můžete to být cokoli: přírodnina (třeba kámen z prázdninového výletu), hračka, talisman či šperk… Jen vy sami víte, proč jste učinili právě tuto volbu.

 

2. Napište krátký příběh, který se k vám a předmětu váže. Stvořte drobnou „legendu“, abyste objasnili svůj výběr.

(prostor s několika řádky)

 

3. Požádejte někoho, aby vás i s vybranou věcí vyfotografoval. Může jít o aranžovanou fotografii. Pro fotografování zvolte v bytě zajímavé pozadí, oblečte si netradiční šaty. Zorganizujte to celé jako malou slavnost. Budete-li chtít, můžete nám své fotografie a příběhy poslat na soban@muo.cz. Zveřejníme je!

 

4. Pokud se vám fotografie povedla, nezbývá, než si ji vytisknout a doma někde vystavit. Máte první exponát vašeho pokojového muzea!

muzeum_z_pokoje_1.jpg
muzeum_z_pokoje_2.jpg

Jen na libovolně dlouhou chvíli!

Také další předmět, který si nyní představíme, byste jako návštěvníci Arcidiecézního muzea za běžných okolností nalezli vystavený ve stálé expozici Ke slávě a chvále II, tentokrát v zajímavém prostoru Klenotnice. A jde bez nadsázky o klenot! Jedná se o nádherný gotický Relikviář sv. Eustacha. Že už v úvodu zaznělo příliš mnoho neznámých slov? Nemějte obavu, vysvětlíme si je později.

Víte, že...

... Sv. Eustach je méně známý křesťanský mučedník? K jeho obrácení na víru mělo podle legendy dojít během lovu, kdy se mu zjevil jelen s křížem mezi parohy. Stal se, stejně jako sv. Hubert, ochráncem lovců a myslivců.

Relikviář sv. Eustacha, 1. polovina 14. století; materiál: měď, email; výška 407 mm, průměr nohy 162–167 mm; pochází z kostela sv. Václava v Olomouci

I dnes vás vybídneme k novému uvažování o předmětu, který minule plnil roli osobního „atributu“. Vzpomínáte? Pokud ne, podívejte se na předchozí zadání lekce z cyklu Muzeum z pokoje. Dnes z vybraného předmětu vlastnost osobního „atributu“ sejmeme, nicméně stále pro nás zůstane věcí výjimečnou a vzácnou. Až tak vzácnou, že ji na chvíli obdaříme ochrannou schránkou. V ní může být uložena, jak dlouho budeme sami chtít! Na libovolně dlouhou chvíli tak změníme funkci několika běžných předmětů.

Přemýšlejte a tvořte:

Opět opustíme ryze náboženskou rovinu tématu a ponoříme se do všednodenní skutečnosti. Tu si ovšem trochu ozvláštníme netradiční domácí tvorbou.

Z minula máme k dispozici pro nás velmi významný osobní předmět. Abychom jeho důležitost ještě zvýraznili, umístíme jej nyní do zajímavé schránky. Tu vytvoříme z několika předmětů, které najdeme v bytě. Pojďme si nyní v pracovním postupu vymezit určitá pravidla!

 

1. Vyberte v domácnosti několik vhodných předmětů. Dobře využitelné bude určitě kuchyňské či jiné nádobí: např. váza, hrnec, větší sklenice, mísa apod. Předměty volte podle velikosti a tvaru zvolené osobní věci.

 

2. Mělo by jít minimálně o tři předměty, z nichž tím, že je dáte na sebe či vložíte do sebe, seskládáte jeden objekt (schránku).

 

3. Zvolte takové předměty, aby do nich vložená osobní věc byla dobře viditelná.

 

4. A nyní snad to nejdůležitější pravidlo. Žádný z předmětů tvořících schránku se nesmí rozbít! Pracujte opatrně, třeba za pomoci dospělého.

 

5. Schránku s vloženou osobní věcí umístěte na dobře viditelné místo. Máte hotovo? Právě jste vytvořili další dílo do Muzea z pokoje. Bude místnost zdobit tak dlouho, dokud se nerozhodnete objekt rozebrat a vrátit předmětům jejich původní účel. Tahle schránka byla totiž vytvořena jen na libovolně dlouhou chvíli!

 

6. Budeme moc rádi, když výsledek své práce vyfotíte a pošlete na soban@muo.cz. Nejzajímavější snímky určitě zveřejníme!

muzeum_z_pokoje_2_1.jpg
muzeum_z_pokoje_2_2.jpg
muzeum_z_pokoje_2_3.jpg

Odhrňte oponu!

Obrazem od Sebastiana Lucianiho (zv. Del Piombo) Madona s rouškou byste se za normálních okolností kochali v Obrazárně olomouckých biskupů a arcibiskupů Arcidiecézního muzea Olomouc. Zobrazuje v první řadě láskyplný vztah mezi matkou a dítětem, který je vyjádřený gesty a mimikou tváře bdící matky opečovávající své spící dítě. Na druhý pohled v postavách rozeznáváme Pannu Marii a jejího malého syna Ježíše Krista, což sebou přináší řadu dalších významů, které můžeme v obraze číst.

Nebudeme se ovšem soustředit na skryté příběhy budoucího utrpení Ježíše Krista, ani na umně namalované detaily průsvitných látek a živoucí barvy pokožky postav. Zaměříme se na jeden motiv v pozadí obrazu a tím je závěs!

Jedná se o druhé zarámování obrazu. Ohraničuje kompozici a jeho barva má rovněž význam pro celé barevné vyznění díla. Především je to ale odhrnutá opona, která vám odhaluje děj odehrávající se před vašima očima a zároveň vás jako pozorovatele od výjevu může oddělit. Pomocí tohoto jednoduchého prvku se malíř snažil docílit vyšší tajemnosti dění, zprostředkovat zážitek prchavé situace a tím vším podpořit zdání skutečnosti malované scény.

Sebastiano Luciani, zv. Del Piombo, Madona s rouškou; kolem 1520; olej, topolové dřevo

Přemýšlejte a tvořte:

Chopíme se motivu opony a jejího odhrnování a zkusíme ho rozvinout ve smyslu ukazování něčeho významného. Již několikrát jste pracovali se svým osobním předmětem a ani tentokrát ho z našeho kreativního procesu nevynecháme.

Považujeme ho za významný předmět, osobní atribut s tajuplným významem pro ostatní, který si ovšem zaslouží být vystaven jejich obdivným pohledům.

1. Vezměte si k ruce svůj osobní atribut. Může být dokonce stále umístěný v ochranné schráně. Případně popřemýšlejte, že byste ho pro potřeby vystavování položili na důstojnou podložku, jež by podtrhla jeho výjimečnost. Můžete použít například polštář. 

 

2. V druhém kroku si najděte vhodnou oponu. Tuto roli skvěle zastanou závěsy a záclony na vašem okně. Bylo by ideální, kdybyste si vybrali dobře viditelné okno s dostatečným místem na parapetu a dlouhými záclonami a závěsem. Pokud nemáte na položení osobního atributu dostatek místa na parapetu, můžete jej pověsit na okenní kliku. Možná přijdete i na jiné řešení. Opět pracujte tak, abyste si předmět ani okno nerozbili.

 

3. Teď nadchází důležitá část uspořádání záclon a závěsů. Lze na nich udělat dekorativní uzel nebo je přehrnout a přichytit například špendlíkem. Záclony se závěsy se dají také vrstvit či proplétat. Pomyslete i na to, jakou parádu by v celém výjevu vykonal venkovní vánek pohybující naaranžovanou oponou!

 

4. Až budete mít scénu hotovou, nezapomeňte ji vyfotografovat! Svou kompozici sdílejte s ostatními, abyste jim navodil ten vzácný dojem prchavé chvíle!

 

5. Pokud fotografii pošlete na e-mailovou adresu lamatova@muo.cz, rádi ji zveřejníme.

muzeum_z_pokoje_3_1.jpg
muzeum_z_pokoje_3_2.jpg
muzeum_z_pokoje_3_3.jpg

Kluk z plakátu

S tímto pracovním listem se vydáme za obrazem s názvem Oznámení o Ikarově letu, který vytvořil olomoucký rodák, malíř Slavoj Kovařík. Zmíněný obraz je nyní součástí výstavy O městě, krajině, umění v Muzeu moderního umění, která představuje architektonické a výtvarné dění v Olomouci v letech 1919 až 1989. Pojďme si obraz společně prohlédnout!

Slavoj Kovařík (1923–2003), Oznámení o Ikarově letu, 1967, kombinovaná technika, sololit, Muzeum umění Olomouc

Téma města, zájem o jeho řád, proměnlivost a rytmus provází tvorbu Slavoje Kovaříka v 60. letech, kdy můžeme najít i řadu děl přímo inspirovaných rodnou Olomoucí. Oznámení o Ikarově letu tuto fascinaci městským životem pouze potvrzuje. Od města jako celku se malíř obrací k motivu plakátovací stěny, která pro umělce ve své době představovala „informační srdce“ civilizace. Pozornost upřená k plakátovacím plochám ovlivnila také techniku umělcovy práce a přivedla ho k principům koláže, dekoláže či asambláže. Obraz možná na první pohled vypadá jako stěna s potrhanými zbytky plakátů, kde se jen tak náhodně setkávají nesouvisející znaky, slova a obrazové symboly. Ve zdánlivém chaosu mezi cáry papírů ale umělec divákům vypráví dávný příběh. Ptáte se, jaký? Na to už zkusíte přijít sami. Proměňte se na chvíli v detektivy a zaměřte se na název díla. Kde máte s pátráním začít? Podívejte se do našich pracovních listů!

muzeum_z_pokoje_6_1.jpg
muzeum_z_pokoje_6_2.jpg
muzeum_z_pokoje_6_3.jpg

Baví vás dívat se na věci okolo novýma očima a objevovat jejich nečekané významy? Pokud ano, můžete se těšit na další náměty z cyklu Muzeum z pokoje!

 © 2021 by Bez názvu. Nedatováno.

  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram