Muzeum z pokoje

Pracovní listy s edukačními aktivitami vycházejícími ze sbírek Muzea umění Olomouc aneb

Vytvořte si malé muzeum přímo ve svém pokoji!

Naše výukové materiály jsou plně v souladu s RVP!
Obsahově spadají do vzdělávací oblasti
Umění a kultura a staví na principech objektového učení.

Máte rádi muzea? My ano a moc! Mrzí nás, že jsou nyní zavřená... Ale: věřili byste, že zajímavé muzeum si můžete zařídit také doma? Jak? Můžete je vytvořit z napohled úplně běžných věcí. Věci okolo nás totiž nejsou vůbec obyčejné, jak si někdy myslíme. Často pro nás mají hlubší význam, protože si s nimi spojujeme určitou osobu, událost nebo vzpomínku. A díky tomu jim přisuzujeme výjimečnou roli podobně jako sbírkovým předmětům v muzeu. Proto také tyto věci schraňujeme v bezpečí vystavené na poličce, ve vitríně či tajné skrýši. Tyto věci k nám patří, představují pouto s něčím pro nás důležitým. Tak hurá do toho! Pojďme z těchto věcí vytvořit svoje malé soukromé muzeum!

9. 11. 2020

Když nemohou návštěvníci do muzea, musí muzeum k návštěvníkům. Na této myšlence jsme postavili muzejní nový cyklus výtvarného tvoření na doma. Vznikl ve spolupráci s kolegy a kolegyněmi z Muzea umění Olomouc a ponese název Muzeum z pokoje.

„Náměty ve formě přitažlivě graficky připravených pracovních listů budeme souběžně publikovat na webu Muzea umění a internetové stránce Bez názvu. Nedatováno, která vznikla jako metodická podpora výtvarných, muzejních a galerijních pedagogů a také všech zájemců o výtvarnou tvorbu s dětmi a mládeží,“ říká Marek Šobáň, vedoucí edukačního oddělení MUO.

Od pondělí 9. 11. 2020 přibude na stránce www.nedatovano.cz nová záložka nazvaná Muzeum z pokoje. Právě její vznik lektoři podnítili, protože bude představovat edukační aktivity vycházející z výtvarných děl obsažených především ve stálých expozicích Muzea umění. „Na stručné informace o exponátech navážou jednoduché návody na domácí tvorbu dětí a dospělých,“ uvádí autor scénáře prvního pracovního listu Marek Šobáň. „Pokud se zájemci do práce zapojí, mohou si vytvořit malé muzeum přímo ve svém pokoji. A zároveň také, z pohodlí vlastního pokoje, naše muzeum alespoň symbolicky navštíví,“ objasňuje název projektu Šobáň.

Grafickou úpravu zveřejňovaných materiálů si vzala opět pod patronát ilustrátorka a animátorka Pavla Baštanová. Zájemci najdou novinky na stránkách a www.muo.cz každé pondělí. Zážitek ze setkání s uměleckými díly mohou lidé umocnit prostřednictvím virtuálních prohlídek stálých expozic Ke slávě a chvále II. a Století relativity.

Neobyčejné významy obyčejných věcí
Muzeum z pokoje

Za obrazem, který si nyní podrobněji představíme, bychom se v normálních časech vypravili do stálé expozice Arcidiecézního muzea. Namaloval ho barokní malíř Martin Antonín Lublinský a jmenuje se Mystické zasnoubení sv. Kateřiny Alexandrijské.

Obraz můžete najít v expozice Ke slávě a chvále II. v Arcidiecézním muzeu Olomouc.

Malba znázorňuje snový výjev z legendy o svaté Kateřině Alexandrijské. Světice v růžovém rouchu klečí před trůnem, na kterém je usazený Kristus, její tajuplný snoubenec. Ten jí navléká zásnubní prsten. Zobrazené situaci přihlížejí andělé a mučedníci. V pravém spodním rohu obrazu jsou znázorněny atributy sv. Kateřiny – zbytky ozubeného kola a meč. Jsou to nástroje jejího umučení.

TIP!

Obraz, jímž se budeme volně inspirovat, můžete najít v expozici "Ke slávě a chvále II." v Arcidiecézním muzeu Olomouc. Na obraze vidíme svatou Kateřinu Alexandrijskou.

Zjistěte si víc o příběhu této světice a o legendě, jež provází její život a smrt! Více se můžete o sv. Kateřině dozvědět např. na Wikipedii.

Martin Antonín Lublinský (1636 Lešnice –1690 Olomouc), Mystické zasnoubení sv. Kateřiny Alexandrijské,
1675, olej na plátně

V návazném tvořivém úkolu se zamyslíme nad předměty, které pro nás osobně něco důležitého znamenají, protože je máme spojené s nevšední událostí, člověkem či místem. Určitě nějaký takový někde doma také máte.

Přemýšlejte a tvořte!

Odpoutejme se nyní v krátké úvaze od mnohdy velmi dramatických příběhů svatých a světic.

Každý z nás by nejspíš věděl o předmětu, který vnímáme trochu jinak, než ty ostatní. Může jít o úplně obyčejnou věc, ale tím, že s ní máme spojenu určitou osobu, událost nebo vzpomínku, jí přisuzujeme výjimečnou roli. Schraňujeme ji proto v bezpečí vystavenou na poličce, ve vitríně či tajné skrýši. Ta věc k nám patří, protože představuje pouto s něčím pro nás důležitým. Pokud by i ostatní znali příběh s věcí spojený, mohla by se stát za jistých okolností i zhmotnělou vzpomínkou na nás samotné. Třeba když bychom na delší dobu odcestovali pryč. Nám teď do určité míry splní roli „atributu“.

1. Popřemýšlejte a vyberte ze svých věcí předmět, který je pro vás důležitý. Můžete to být cokoli: přírodnina (třeba kámen z prázdninového výletu), hračka, talisman či šperk… Jen vy sami víte, proč jste učinili právě tuto volbu.

2. Napište krátký příběh, který se k vám a předmětu váže. Stvořte drobnou „legendu“, abyste objasnili svůj výběr.

(prostor s několika řádky)

3. Požádejte někoho, aby vás i s vybranou věcí vyfotografoval. Může jít o aranžovanou fotografii. Pro fotografování zvolte v bytě zajímavé pozadí, oblečte si netradiční šaty. Zorganizujte to celé jako malou slavnost. Budete-li chtít, můžete nám své fotografie a příběhy poslat na soban@muo.cz. Zveřejníme je!

4. Pokud se vám fotografie povedla, nezbývá, než si ji vytisknout a doma někde vystavit. Máte první exponát vašeho pokojového muzea!

Jen na libovolně dlouhou chvíli!

Také další předmět, který si nyní představíme, byste jako návštěvníci Arcidiecézního muzea za běžných okolností nalezli vystavený ve stálé expozici Ke slávě a chvále II, tentokrát v zajímavém prostoru Klenotnice. A jde bez nadsázky o klenot! Jedná se o nádherný gotický Relikviář sv. Eustacha. Že už v úvodu zaznělo příliš mnoho neznámých slov? Nemějte obavu, vysvětlíme si je později.

Víte, že...

... Sv. Eustach je méně známý křesťanský mučedník? K jeho obrácení na víru mělo podle legendy dojít během lovu, kdy se mu zjevil jelen s křížem mezi parohy. Stal se, stejně jako sv. Hubert, ochráncem lovců a myslivců.

Relikviář sv. Eustacha, 1. polovina 14. století; materiál: měď, email; výška 407 mm, průměr nohy 162–167 mm; pochází z kostela sv. Václava v Olomouci

I dnes vás vybídneme k novému uvažování o předmětu, který minule plnil roli osobního „atributu“. Vzpomínáte? Pokud ne, podívejte se na předchozí zadání lekce z cyklu Muzeum z pokoje. Dnes z vybraného předmětu vlastnost osobního „atributu“ sejmeme, nicméně stále pro nás zůstane věcí výjimečnou a vzácnou. Až tak vzácnou, že ji na chvíli obdaříme ochrannou schránkou. V ní může být uložena, jak dlouho budeme sami chtít! Na libovolně dlouhou chvíli tak změníme funkci několika běžných předmětů.

Přemýšlejte a tvořte:

Opět opustíme ryze náboženskou rovinu tématu a ponoříme se do všednodenní skutečnosti. Tu si ovšem trochu ozvláštníme netradiční domácí tvorbou.

Z minula máme k dispozici pro nás velmi významný osobní předmět. Abychom jeho důležitost ještě zvýraznili, umístíme jej nyní do zajímavé schránky. Tu vytvoříme z několika předmětů, které najdeme v bytě. Pojďme si nyní v pracovním postupu vymezit určitá pravidla!

1. Vyberte v domácnosti několik vhodných předmětů. Dobře využitelné bude určitě kuchyňské či jiné nádobí: např. váza, hrnec, větší sklenice, mísa apod. Předměty volte podle velikosti a tvaru zvolené osobní věci.

2. Mělo by jít minimálně o tři předměty, z nichž tím, že je dáte na sebe či vložíte do sebe, seskládáte jeden objekt (schránku).

3. Zvolte takové předměty, aby do nich vložená osobní věc byla dobře viditelná.

4. A nyní snad to nejdůležitější pravidlo. Žádný z předmětů tvořících schránku se nesmí rozbít! Pracujte opatrně, třeba za pomoci dospělého.

5. Schránku s vloženou osobní věcí umístěte na dobře viditelné místo. Máte hotovo? Právě jste vytvořili další dílo do Muzea z pokoje. Bude místnost zdobit tak dlouho, dokud se nerozhodnete objekt rozebrat a vrátit předmětům jejich původní účel. Tahle schránka byla totiž vytvořena jen na libovolně dlouhou chvíli!

6. Budeme moc rádi, když výsledek své práce vyfotíte a pošlete na soban@muo.cz. Nejzajímavější snímky určitě zveřejníme!

Odhrňte oponu!

Obrazem od Sebastiana Lucianiho (zv. Del Piombo) Madona s rouškou byste se za normálních okolností kochali v Obrazárně olomouckých biskupů a arcibiskupů Arcidiecézního muzea Olomouc. Zobrazuje v první řadě láskyplný vztah mezi matkou a dítětem, který je vyjádřený gesty a mimikou tváře bdící matky opečovávající své spící dítě. Na druhý pohled v postavách rozeznáváme Pannu Marii a jejího malého syna Ježíše Krista, což sebou přináší řadu dalších významů, které můžeme v obraze číst.

Nebudeme se ovšem soustředit na skryté příběhy budoucího utrpení Ježíše Krista, ani na umně namalované detaily průsvitných látek a živoucí barvy pokožky postav. Zaměříme se na jeden motiv v pozadí obrazu a tím je závěs!

Jedná se o druhé zarámování obrazu. Ohraničuje kompozici a jeho barva má rovněž význam pro celé barevné vyznění díla. Především je to ale odhrnutá opona, která vám odhaluje děj odehrávající se před vašima očima a zároveň vás jako pozorovatele od výjevu může oddělit. Pomocí tohoto jednoduchého prvku se malíř snažil docílit vyšší tajemnosti dění, zprostředkovat zážitek prchavé situace a tím vším podpořit zdání skutečnosti malované scény.

Sebastiano Luciani, zv. Del Piombo, Madona s rouškou; kolem 1520; olej, topolové dřevo

Přemýšlejte a tvořte:

Chopíme se motivu opony a jejího odhrnování a zkusíme ho rozvinout ve smyslu ukazování něčeho významného. Již několikrát jste pracovali se svým osobním předmětem a ani tentokrát ho z našeho kreativního procesu nevynecháme.

Považujeme ho za významný předmět, osobní atribut s tajuplným významem pro ostatní, který si ovšem zaslouží být vystaven jejich obdivným pohledům.

1. Vezměte si k ruce svůj osobní atribut. Může být dokonce stále umístěný v ochranné schráně. Případně popřemýšlejte, že byste ho pro potřeby vystavování položili na důstojnou podložku, jež by podtrhla jeho výjimečnost. Můžete použít například polštář.

2. V druhém kroku si najděte vhodnou oponu. Tuto roli skvěle zastanou závěsy a záclony na vašem okně. Bylo by ideální, kdybyste si vybrali dobře viditelné okno s dostatečným místem na parapetu a dlouhými záclonami a závěsem. Pokud nemáte na položení osobního atributu dostatek místa na parapetu, můžete jej pověsit na okenní kliku. Možná přijdete i na jiné řešení. Opět pracujte tak, abyste si předmět ani okno nerozbili.

3. Teď nadchází důležitá část uspořádání záclon a závěsů. Lze na nich udělat dekorativní uzel nebo je přehrnout a přichytit například špendlíkem. Záclony se závěsy se dají také vrstvit či proplétat. Pomyslete i na to, jakou parádu by v celém výjevu vykonal venkovní vánek pohybující naaranžovanou oponou!

4. Až budete mít scénu hotovou, nezapomeňte ji vyfotografovat! Svou kompozici sdílejte s ostatními, abyste jim navodil ten vzácný dojem prchavé chvíle!

5. Pokud fotografii pošlete na e-mailovou adresu , rádi ji zveřejníme.

Kluk z plakátu

S tímto pracovním listem se vydáme za obrazem s názvem Oznámení o Ikarově letu, který vytvořil olomoucký rodák, malíř Slavoj Kovařík. Zmíněný obraz je nyní součástí výstavy O městě, krajině, umění v Muzeu moderního umění, která představuje architektonické a výtvarné dění v Olomouci v letech 1919 až 1989. Pojďme si obraz společně prohlédnout!

Slavoj Kovařík (1923–2003), Oznámení o Ikarově letu, 1967, kombinovaná technika, sololit, Muzeum umění Olomouc

Téma města, zájem o jeho řád, proměnlivost a rytmus provází tvorbu Slavoje Kovaříka v 60. letech, kdy můžeme najít i řadu děl přímo inspirovaných rodnou Olomoucí. Oznámení o Ikarově letu tuto fascinaci městským životem pouze potvrzuje. Od města jako celku se malíř obrací k motivu plakátovací stěny, která pro umělce ve své době představovala „informační srdce“ civilizace. Pozornost upřená k plakátovacím plochám ovlivnila také techniku umělcovy práce a přivedla ho k principům koláže, dekoláže či asambláže. Obraz možná na první pohled vypadá jako stěna s potrhanými zbytky plakátů, kde se jen tak náhodně setkávají nesouvisející znaky, slova a obrazové symboly. Ve zdánlivém chaosu mezi cáry papírů ale umělec divákům vypráví dávný příběh. Ptáte se, jaký? Na to už zkusíte přijít sami. Proměňte se na chvíli v detektivy a zaměřte se na název díla. Kde máte s pátráním začít? Podívejte se do našich pracovních listů!