O tomto cyklu pracovních listů

Pracovní listy a aktivity z cyklu Ve světě umělých obrazů nabízejí starším žákům od 14 let aktivity, jež využívají generativních nástrojů umělé inteligence. Přirozeně se zaměřujeme především na nástroje generující obrazy, občas využíváme i chat boty. Úlohy jsou koncipovány tak, aby jednak umožnily žákům ohmatat nový technologický nástroj s cílem naučit se jej ovládat a využívat pro své potřeby (to je rovina digitálních kompetencí) a jednak aby obohatily možnosti žáků výtvarně se vyjadřovat, reflektovat obrazovou kulturu a poznávat skrze tvorbu sami sebe a okolní svět (to je rovina oborových kompetencí výtvarné výchovy).

Jak je zřejmé, generativní nástroje umožňující rychlou a snadnou tvorbu nekonečného množství dokonalých obrazů proměňují dosavadní vnímání a praxi výtvarné tvorby. Na druhou stranu nás možnosti AI nepřekvapují, naopak jsme na ně už delší čas čekali. Vždyť v současném umění už řadu let sledujeme originální využívání nových médií a nejnovějších technologických možností. Řada umělců už delší dobu upozorňuje na nástup umělé inteligence a přináší první umělecké reflexe proměňujícího se světa, jenž se dávno neomezuje jen na fyzické, hmotné hranice. Virtuální a rozšířená realita, net art, videoart, software art, to vše je již pevně zakotveno v diskurzu výtvarného umění. S faktem, že obraz může vznikat nejen ručně, ale i s využitím různých přístrojů nebo softwarů, jsme se v našem oboru vyrovnávali už před sto lety, kdy nastoupila fotografie a audiovize. To, co se změnilo v roce 2023, je široká dostupnost dokonalých generativních nástrojů a jejich skokový vývoj. Je tedy nejvyšší čas začít přemýšlet nad tím, co mohou přinést nového, jaké jsou jejich výhody a co může být jejich slabinou. A jak je naučit používat žáky a žákyně — tak abychom je skutečně vzdělávali pro budoucnost.

​

Výhody AI

​

Pokud bychom měli jmenovat alespoň zkusmo několik výhod, pak nás ihned napadne "nesnesitelná lehkost" tvorby dokonalých výsledků. Právě uspokojivý výsledek může výrazně motivovat ty žáky a žákyně, kteří si ve svém přirozeném projevu nedůvěřují, a které proto opustila chuť tvořit. AI je také zdrojem tvůrčí inspirace, protože umožňuje tvořit různé remixy a apropriace, zkrátka výsledky náhody, které by nás samotné nenapadly. V tomto případě se může AI stát něčím jako digitálním skicákem, který se může až po okraj plnit různými kompozičními, tvarovými nebo barevnými nápady. A nápady my potřebujeme! Třeba ve chvíli tvůrčího bloku či bezradnosti nebo jen tak pro osvěžení. "Umělý" digitální obraz pak můžeme dál digitálně upravovat za pomoci dalších softwarových nástrojů, nebo se může stát předlohou pro klasickou kresbu, malbu, grafiku nebo sochu. Výhodou je také automatizace a usnadnění rutinních činností (můžeme si snadno vyrobit třeba pozadí pro animaci nebo rastry pro grafické návrhy), stejně jako přenositelnost a variabilita motivů, ploch, zkrátka digitálních obrazových dat, jež můžeme dále využít.

​

A co bude výzvou?

​

Neutopit se v množství obrazů a neztratit výtvarný cit pro obraz a jeho kvalitu. Ukázat dětem a mladým hodnotu klasické tvorby, která ani s nástupem AI nezmizí. Zachytit je, aby předčasně neopouštěli vyjadřování spojené s podmaňováním materiálu, tvorbu, při níž je potřeba něco umět a překonávat překážky. Jedině tak přichází formativní zážitek tvůrčí katarze a hluboký požitek ze sebevyjádření. Výzvou tedy bude odolat pokušení a neztratit odhodlání tvořit autonomně, bez podpory lákavých nástrojů. AI funguje jako plagiátor, sama nevytváří jiné obrazy než ty, které už vznikly. My bychom neměli přestat chtít víc.

Přestože digitální prostředky dnes chápeme jako přirozenou součást výbavy umělce, autonomní, "ruční" tvorba spojená s vnímáním materiality a rozvíjením spojení ruky a oka je pro plný vývoj osobnosti tvůrce nezbytná. Klikání myší na tlačítko v Discordu tohle ani náhodou nenahradí. Už dávno víme, že tvorba je mnohem mnohem víc než jen cesta k výsledku. 

Výzvou ve školním prostředí bude také to, jak vést žáky k výtvarné citlivosti a jak jim ukázat, co je estetická hodnota a kde může ležet nejasná hranice mezi kýčem a kvalitou. Stále více důležitá bude schopnost být vizuálně gramotný, tedy dovednost obrazy číst, analyzovat, posuzovat.

​

A ještě didaktická vsuvka

Co při práci s generativními nástroji vlastně děláme? Jakou složku obsahu výtvarné výchovy při zapojování umělé inteligence zapojujeme? Především se učíme se pojmenovávat a vystihovat prvky vizuálně obrazných komunikátů (bez výstižného slovního popisu žádoucí obraz nevznikne), učíme se experimentovat s již existujícími obrazy, učíme se posuzovat vzniklé obrazy a zdůvodňovat svůj výběr. Učíme se taky obrazy třídit, vybírat, redukovat jejich množství, variovat, srovnávat a posuzovat rozdíly a kvality obrazů.

A konečně se učíme vzniklé obrazy pozorovat a hledat odpověď na otázku, co mohou nám a dalším divákům sdělovat. Nacházíme-li v nich význam, pak je můžeme přijmout jako vlastní prostředek komunikace a sdělovat pomocí nich nějaký obsah také druhým lidem. Tomu v kurikulu říkáme ověřování komunikačních účinků a právě tyto kompetence při práci s AI uplatňujeme nejvíce. V kurikulu máme ale také pěstování smyslové citlivosti a uplatňování subjektivity. Pokud jde o smysly, při práci s umělou inteligencí trénujeme hlavně zrak, naopak haptický a jiný zážitek zcela chybí. A subjektivita tvůrce se zde sice uplatní, ale jen v minimální míře. Na tyto skutečnosti je třeba myslet, když jako učitelé a učitelky uvažujeme nad tím, zda a jakou měrou vpustit AI do hodin výtvarné výchovy. Úkol zní jasně: najít zdravou míru a nabídnout žákům takové úlohy, které je budou rozvíjet po všech stránkách.

​

O autorkách

​

Listy s aktivitami, grafika, stejně jako texty na této stránce, jsou dílem Petry Šobáňové a dalších pozvaných autorů. Vizuál, úvodní animace a ilustrace jsou dílem Pavly Baštanové.

​