Co máme v hlavě?
Vnímání výtvarného umění se může leckdy podobat malému detektivnímu pátrání. Zkusme se vžít do role detektivů a chvíli pátrat v tomto konkrétním obraze po konání a charakteru obou postav. Obraz nám může na první pohled připadat naprosto jasný a jednoznačný. Ale co když to není tak úplně pravda?
V roce 1995 vznikl v Kuncově newyorském ateliéru pozoruhodný obraz Amor a Psyché. Známý mýtus malíř aktualizoval a dvojici pojal s ironickým podtextem coby prototyp dnešního vztahu mezi mužem a ženou. On s hlavou v kosmu sní o nových objevech, ona po něm touží a vstřícným gestem k němu vztahuje ruku „potetovanou“ květinovým vzorem. On její gesto příliš neopětuje. Podkrovní pokoj vzdychá touhou po společném večeru - pro začátek při televizi a šálku kávy. Její touhu alespoň po chvilce něhy symbolizuje chundelatý psíček, častý atribut dnešních osamělých žen. Zdá se ale, že on nehodlá vystoupat po točitých schodech do intimity podkroví. A tak každý po svém dál sní svůj sen o společném štěstí, přičemž jejich beznadějnou osamělost lemuje zlatý rám.
Milan Kunc, Amor a Psyché, 1995, olej na plátně, Muzeum umění Olomouc
Přemýšlejte a tvořte!
Na začátek připomeňme, že nic, co na obraze vidíme, nenamaloval jeho autor Milan Kunc náhodně. Všechno má na něm svůj důvod. To nám může hodně pomoct. Tak pojďme na to!
1. Jaký je vztah mezi oběma postavami? Máme na to svou odpověď. Vzhledem k tomu, že před sebou vidíme muže a ženu v objetí, můžeme usoudit, že jejich vztah je blízký, mohlo by se dokonce říct, že milostný.
2. Dá se podle něčeho poznat, jaký má vztah ona k němu a jaký naopak on k ní? Když se podíváme dobře na ženu, všimneme si, že má lehce našpulené rty a toužebně přivřené oči. Levou rukou drží muže za hlavou, jako by si ho chtěla přitáhnout. Skoro bychom mohli říct, že je to gesto majetnické, které říká: teď jsi můj, už tě nepustím. Naproti tomu muž se na ženu dívá neutrálně otevřenýma očima a také (na rozdíl od ženy) ji drží pravou rukou velmi vlažně. A navíc je na jeho ruce něco zvláštního – jako by se už nevešla do obrazu. Ale víte, co jsme si řekli před chvílí: nic na tomto obraze není namalováno náhodně. Proč tedy myslíte, že ruka jako by utíkala z obrazu? Nabízím vysvětlení – tento detail zvýrazňuje spíš mužovu lhostejnost k ženě. Jako by na tom obraze ani nechtěl být, jako by z něj chtěl zmizet.
3. Všimněme si teď paží obou postav: ona ji má odhalenou, posetou růžemi, symbolem lásky. Co může být důkazem větší oddanosti než omamně vonící, a přitom trny obdařené růže na obnažené paži? A on? On má na sobě snad tvídové sako, přes které její intimní dotek jen stěží ucítí. Máme tu tedy před sebou dvě postavy, které nemohou být více v protikladu. Ona jako by šla doslova se svou kůží na trh, on se chrání. A to není všechno.
4. Jakými barvami je vyvedená ona a jakými on? Pro ni zvolil malíř výrazně teplé barvy, pro něj výrazně studené. Pro teplé barvy je charakteristické, že na diváka působí podvědomě příjemně, vyjadřují pohodu a aktivitu, vstřícnost, zatímco barvy studené působí odtažitě, odměřeně, racionálně, zkrátka chladně a na někoho dokonce i nepříjemně. Použití barev má tak na našem obraze kromě estetické stránky i funkci významotvornou.
Tak, teď bude řada na vás: pokuste se co nejpřesněji odpovědět na následující otázky.
Co podle vás znamenají tyto atributy: její náhrdelník, pes, vypnutý televizor, jeho „motýlek“, raketa?
Co může znamenat schodiště? Kam vede? Tady si, prosím, povšimněte, že právě schodiště je jediné místo v obličeji ženy, které se z teplé barvy začíná měnit ve studenou modrou.
Na vaše případné odpovědi jsme moc zvědaví. Můžete je poslat na e-mail hrbek@muo.cz.
Čeká vás poslední úkol!
Do obrysu hlavy zkuste koláží, třeba vlepenými výstřižky z časopisů, vyjádřit sami sebe: Na co myslíte, koho a co máte rádi, zkrátka vytvořte svůj vlastní „portrét“. Pokud se o něj budete chtít s námi podělit, pošlete ho opět na e-mail hrbek@muo.cz a my ho rádi zveřejníme na našich stránkách.
Podívejte se také na další náměty z cyklu Muzeum z pokoje!
